Co drží lidi ve scientologii a ve scientologické církvi

29.července 2015

Nedávno mi někdo poslal článek, který tvrdí, že v rámci scientologie se záměrně používá hypnóza, že Hubbard hypnózu vědomě zapracoval do své „technologie“ a že to je ten hlavní důvod, proč lidé zůstávají ve scientologické církvi a dělají věci, které jsou proti zdravému rozumu.

Řekl jsem si, že by bylo dobré se nad tím zamyslet a nebylo by vůbec špatné shromáždit názory více lidí, kteří se scientologií udělali nějakou zkušenost, a tím si udělat objektivnější obrázek o tom, co se s lidmi vlastně ve scientologii děje. Lidé, kteří scientologii neznají, většinou scientology nebo ex-scientology posuzují z hlediska svých zkušeností, které scientologii nezahrnují. Důvod, proč je člověk dlouhá léta členem tohoto psychokultu, pak většinou vyzní jako hloupost nebo osobní slabost dotyčného nebo jako mýty o mimořádné sofistikovanosti cílené manipulace ve scientologii – což ovšem nedává plně srozumitelnou odpověď na to, proč tam lidé tak dlouho zůstávají a proč dělají to, co dělají.

A jak to vidím já (úvaha je napsaná v reakci na zmíněný článek o hypnóze):

Ohledně hypnózy – určitě tam ty prvky jsou, působení na určité mechanizmy v lidské mysli, podsouvání informací, které nejsou ověřené, faktické, a které pak dotyční mají jako fixní ideu, která je ovládá a dělá z nich roboty. Indoktrinace s tím, že si v praxi ověří, že informace, které se předávají jako dogmatická pravda, skutečně pravda jsou, ale následně se vymáhají jako indoktrinace a ne jako zkušenosti. Nebo takový ten davový souhlas při ždímačkách, mně osobně vše už od začátku způsobující kognitivní disonanci, nicméně někdo to potřebuje, být součástí davu. Ovšem pro osobní příběhy jednotlivců je tu, myslím, jiný základ.

Hypnóza, ať už se souhlasem nebo bez souhlasu hypnotizovaného, předpokládá nějaký jednoduchý mechanizmus, kterým mimo kontrolu subjektu vstoupíte do prostoru, ve kterém můžete ovlivňovat jeho vůli. Ačkoli znám lidi, u kterých bychom mohli s velkou pravděpodobností takový mechanizmus vidět jako jejich základ pro přilnutí ke scientologii (obvykle nevzdělaní, emočně vysoce nestabilní, naivní, manipulovatelní od začátku), je podle mého důvodem úspěchu scientologie mechanizmus s daleko hlubším účinkem než jen prvoplánová manipulace s využitím osobních slabostí.

Vezměme to takhle, když už jsem zmínil ty naivní, nestabilní, nesmělé, zakomplexované a snadno manipulovatelné, u těch možná stačí, aby toužili po přátelství nebo po porozumění, nebo např. chlapec, který je extrémně nesmělý a je velice neúspěšný se ženami, po kterých touží, ale nemůže je mít, takže u nich postačí, aby přišli do takového dianetického centra, tam jim někdo u OCA dával pozornost, potvrzoval je, dával najevo, jak jsou důležití a jak jim na nich záleží, a ještě navíc tam bude sedět pěkná kočka s hlubokým výstřihem a dotyčný odemkne bránu důvěry, moderně bychom řekli, že je označí ve svém programu jako bezpečnou aplikaci, a je otevřený manipulaci. Ale takoví lidé jsou pak sotva správnými bojovníky za scientologickou věc, jak je vidíme v akci, zapálené, odhodlané, „způsobující efekt“.

U většiny lidí bude skutečná podstata mechanizmu, kterým dovolili scientologii, aby je ovládala k jejich újmě, spočívat podle mého názoru v zásadě ve dvou věcech:

První věcí bude skutečný spirituální zážitek, zážitek duchovní svobody, oproštění se od duality, zbavení tíhy, emoční úleva atd.

Ty jsou ve scientologii opravdové, byť subjektivní. Každý, kdo vycházel z rovnice, ve které od začátku popíral, že tyto zážitky existují, byl mimo a neměl tak šanci pochopit, co se s člověkem vlastně ve scientologii děje.

Druhou věcí je na tento spirituální zážitek navazující projekce budoucnosti, mohli bychom to označit za postuláty (příčinné myšlení). V mojí představě se člověk, který dosáhne úlevy a v nemalé míře dočasného osvobození od duality vesmíru, nevyhne tomu, aby si, byť podvědomě, neobnovil nebo nepřehodnotil výhled své životní cesty.

Ta první věc, tedy spirituální zážitek, je pro toho, kdo to zažije, něco tak ryzího, kolikrát opravdovějšího než samotná hmotná existence, že je v dotyčném oslovena samotná DNA jeho bytí, a cesta, okolnosti a lidé, kteří ho k takovému zážitku přivedli, do určité míry v jeho představách přebírají stejnou kvalitu anebo alespoň odstín či odlesk stejné kvality důvěry, lásky, hlubokosti a opravdovosti jako samotný spirituální zážitek. A pokud ne samotní lidé, tak zdánlivý „zdroj“ tohoto zážitku, tedy LRH, rozhodně ano („Ron je můj největší přítel, největší přítel celého lidstva.“). Tím se do „systému“ člověka, hluboko do jeho duše dostává něco jako trojský kůň, otevřená zadní vrátka, věc, která obchází všechny mechanizmy ve vyšších vrstvách (jako je logika, rozum, zvyky, morálka a etika a také kulturní zvyklosti – a ty pak mohou být postupně překonány).

Druhá věc, tedy obnovení chtění žít, dosáhnout toho, co už jsem vzdal, nebo povznést se nad hranice původního uvažování a dosáhnout osvobození atd., kde tyto rychle tvořené nebo oprášené postuláty se váží na hloubku předcházejícího prožitku, pak do směřování člověka zavádí základní motivaci, která je velice silná a která, i když má tendenci být překryta následujícími událostmi, nicméně zůstává na místě a produkuje v člověku velice silné proscientologické tendence navzdory překážkám a zdravému rozumu, scientologie se stává podvědomým synonymem naděje, symbolem osobní realizace a věcí „důležitější než všechno ostatní“.

Tyto dvě věci jsou pak mistrně využívány k následné manipulaci.

Ta první, důvěra, se využívá k tomu, aby člověk souhlasil s tím, že do nějaké míry odloží obranné mechanizmy, a ta druhá, tedy jeho touha a směřování, se pak postupně přetváří a modeluje do „žádoucího“ směru. A tato manipulace v rámci organizace a v rámci komunity je velmi důkladná a článek o hypnóze jí identifikuje velmi správně. Jejím hlavním základem je jemné přesměrování důležitosti ze spirituality na jiné symboly (technologie, admin, LRH, expanze, vyklírování planety, povinnosti scientologa atd.). Účinky manipulace jsou pak prohlubovány následnými spirituálními zážitky. Na rozdíl od předpokladu, že člověk s vyšším stupněm dosažené scientologické úrovně bude rozumnější, inteligentnější atd., se v praxi často setkáváme s opakem, ti, kteří se dostali nejdál nebo měli nejvíce hlubokých zážitků, byli zároveň také nejdůkladněji v současné scientologické organizaci zpracováni a jsou ochotni věřit těm nejneuvěřitelnějším konstrukcím.

Rozdíl oproti hypnóze je tu především v tom, že se hluboký spirituální zážitek používá jako nosná vlna, na které se svezou parazitické snahy o využívání člověka k osobnímu prospěchu, klasická hypnóza dle předpokladu využívá již existující chyby lidské psyché, manipulativní psychoterapie, rituály a náboženské praktiky pak svou úspěšnost čerpají jako parazit na něčem opravdovém.

LRH byl jistě génius, že to takhle dobře vymyslel. Na druhou stranu má historie celou řadu příkladů podobného průběhu, své o tom vědí lidé, kteří praktikovali nejrůznější psychoterapie, ale hovoří o tom i náboženství využívající systém učitel-žák (nejrůznější druhy buddhizmu apod.), takže to není ani nic moc nového.

Vezměte si, kam až některé lidi dostala jejich láska a důvěra k někomu, kdo k nim nebyl stejně upřímný a čestný a jen je využíval. A přitom láska je jako pocit mnohem slabší než hluboký spirituální prožitek.

Sečteno a podtrženo, největším problémem pro scientology je a asi i bude zůstávat to, že něco, co je přivedlo k tak hlubokým, opravdovým a nadčasovým prožitkům, by mohlo být současně také tak manipulativní a zákeřné. Pro někoho, kdo hluboký spirituální zážitek prožil ve scientologii, není možné jeho existenci popřít a ani není možné popřít, že ho k tomu přivedla scientologie. V asociativním uvažování lidské bytosti pak není možné popřít dobrotu scientologie, její hlubokost, opravdovost, dobrosrdečnost, lásku… i když se tato hlubokost a opravdovost rekrutuje ze spirituálního prožitku, nikoli ze scientologie jako takové, a i když je neoddiskutovatelným faktem, že scientologie bezpochyby také zneužívá a škodí. Následná neochota nebo strach lidí z informací, které jsou ke scientologii kritické, pak není jen projevem účinků indoktrinace, která scientology učí, aby se kritice (enthétě) vyhýbali, ale oni tak činí také proto, že kritiku vnímají jako útok na sama sebe, na svou naději, na opravdovost svých spirituálních zážitků, i když se o takový útok nejedná. A podstupují neuvěřitelné mentální veletoče, aby si svou naději zachovali. A musí být významně zrazeni nebo zraněni, aby změnili svůj postoj. A věci se dají do pohybu, když přijmou některá kritická fakta a uvědomí si, že jejich snížená loajalita vůči církvi neznamená snížení hodnoty jejich spirituálních zážitků. A začnou se také postupně osvobozovat od lživé indoktrinace, která jejich spiritualitu ztotožňuje se scientologií (osvobození= scientologie= LRH= církev= lidé v církvi= SeaOrg= Miscavige= IAS= Golden Age of … atd.).

První reakcí scientologů, kteří si dovolí luxus prozření ze stávajícího šílenství církve, je snaha hodit zlo, které vnímali v církvi a přisuzovali ho osobním selháním jednotlivců, nejdřív na Miscavige, pak začínají vidět nějaké chyby i v Hubbardovi (u většiny to zabere nějaký čas) a pak v samotné scientologii. Ale ať už si ohledně toho vytvoří nějakou teorii nebo se od scientologie úplně odvrátí, ignorují ji nebo s ní bojují, kdykoli k ní obrátí svou pozornost, vnitřně cítí, že stále nenašli řešení, že nemají klid. A ani nemohou, i když udělají maximální as-is na hloubku zrady, se kterou se setkali, i na všechny osobní prohřešky a selhání.

Z jednoduchého důvodu. Ta věc oslovila něco z jejich podstaty, proto jim nemůže být lhostejná, stejně jako sobě nejsou lhostejní oni sami. A oni chtějí sami sebe, duchovně vyrůst, osvobodit se, stát se celistvými a bůhví co ještě. A zatím toho ještě nedosáhli a vědí to. K částečnému vyřešení tohoto problému pak vede buď zajištění duchovního růstu a spirituality někde jinde, nebo úspěšné praktikování spirituálních postupů scientologie s vyloučením manipulace. V každém případě je ovšem terapeutické překročit Hubbardem zavedená omezení, která vedla k původní manipulaci, tzn. ochota čerpat informace o scientologii i mimo scientologii, pochopení její podstaty v kontextu historie a oborů, na nichž byla vybudována, a pochopení osobnostních chyb LRH, nízkosti některých jeho motivací, které se do scientologické indoktrinace dostaly jako nesmyslné fixní myšlenky (boj proti psychiatrii, jeho pokrytectví ve vztahu k užívání léků, obviňování ostatních z jeho vlastních vad a prohřešků, vztah k penězům a lži, které scientologům ohledně sebe v rámci scientologie navykládal).

Úplným vyřešením scientologického problému by pak v hypotetické rovině bylo dosažení toužebného stavu osvobození, což je možná nedosažitelné absolutno. Z praktického hlediska bude všem, co někdy scientologii shora popsaným mechanizmem uvěřili, vysoce ku prospěchu jakýkoli duchovní nebo psychoterapeutický trénink, který zvýší jejich schopnost nechat věci být, nechat je odejít. Konec konců, to samo o sobě má co dělat s dosažením stavu Clear i OT. Pokud chceme opravdu duchovně vyrůst, musíme nakonec opustit žebřík, po kterém jsme vystoupali, vystoupit ze člunu, který nás převezl přes rozbouřené vody, abychom mohli jít dál a vzdát se sama sebe, než se sebou skutečně staneme. Proto v té či oné fázi každý z nás musí opustit i Hubbarda a scientologii.

Rytíř Done Quijote de la Mancha

 

Advertisements

Don Quijote de la Mancha se představuje:

Veritas Ingenio
Příspěvek byl publikován v rubrice Všechny články. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s